Lectio divina | RR49, z.s. - studentská křesťanská organizace ve Zlíně

Lectio divina

Lectio divina

Lectio divina je dobrá alternativa, jak hlouběji prožít nedělní mši svatou. Při každém setkání si čteme evangelium následující neděle metodou 7 kroků. Jedná se o sdílení svých myšlenek, toho co nás oslovilo. Prodléváme u textu, necháváme Boha, aby k nám v tichu promlouval. Pokud nechcete, nemusíte mluvit, stačí naslouchat. Na setkání nepotřebuje svou Bibli a ani žádné znalosti o evangeliu. Setkání trvá asi 45 minut.

Bible je dopis od Boha adresovaný každému z nás a je škoda tento dopis jen tak nechat "ležet ve schránce", tak se odhodlejte a přijďte:)

Dokážeš si přestavit, co by se stalo kdybychom Bibli používali tak, jako používáme mobil?

A kdybychom svou Bibli nosili vždy s sebou v kapse nebo v kabelce?

A kdybychom se do ní během dne stále dívali?

A kdybychom se pro ni vrátili, pokud bychom jí zapomněli doma nebo v práci?

A kdybychom ji používali k posílání zpráv svým přátelům?

A kdybychom s ní zacházeli tak, jako bychom bez ní neuměli žít?

A kdybychom ji darovali jiným?

A kdybychom ji používali, když cestujeme?

A kdybychom ji brali do rukou v nouzi?

Na rozdíl od mobilu bible nemá omezený dosah."Funguje" na jakémkoliv místě. Není třeba dělat si starosti kvůli vypotřebovanému kreditu, protože Ježíš už cenu zaplatil a kredit je neomezený. A nejdůležitější je, že spojení se nepřerušuje a kapacita baterky vydrží po celý život:)

Jak číst Boží slovo společně

Všichni mají v ruce Bibli nebo aspoň NZ a nalezený úryvek, který se bude dnes číst. Můžeme začít písní. Pak se vše (1. až 4. krok) odehrává v atmosféře modlitby, nikdo zbytečně nemluví. Vedoucí skupinky jen tiše upozorňuje na nové kroky, a co v nich se bude dělat.

Metoda sedmi kroků

1. Zveme Pána mezi sebe
Pán Ježíš řekl: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem mezi nimi." (Mat 18,20) Ztišme se k modlitbě, poprosme o Jeho přítomnost, o otevřenost, světlo a moudrost...(Můžeme vybídnout: „Kdo by chtěl pozvat Ježíše v modlitbě?")

2. Čteme text
Někdo ze skupiny pomalu přečte určený text. Text může přečíst ještě jednou jiný přítomný.

3. Prodléváme u textu
Pomalu si text sami čteme a prodléváme u něj. Jednotliví přítomní přečtou nahlas jako modlitbu vždy to slovo, (slova či větu), jež jim nějak zazářilo, u kterého cítí, že je pro ně důležité. Mezi tím je vždy ticho, ve kterém si člověk může to slovo či ta slova v srdci
i vícekrát opakovat.
Upozornění: když někdo chce přečíst text - to co ho oslovilo - a jiný mu jej „vezme z úst", nechť jej také přečte. Tím bude jen zvýrazněna důležitost této části. Hlasité čtení jednotlivých slov je velmi důležité - vzájemně si ukazujeme, co jsme v textu objevili. Může se stát, že pro nás bude významnější to slovo, které našli jiní, než to, které jsme zvolili sami. Toto slovo si vezmeme s sebou do čtvrtého kroku, aby se naše „srdce pohnula" a setrvala v ztišení a meditaci.

4. Necháme Boha, aby k nám v tichu promluvil, nasloucháme Mu
Text je ještě jednou přečten a pak zůstaneme v tichu (2-3 min.) a necháme jeho slovo působit. Ve ztišení můžeme jen pro sebe opakovat to slovo, které nás oslovilo. Zatímco takto opakujeme, promlouvá k nám Bůh. Jde tu o vzácnou příležitost setkat se osobně s Ježíšem. Nebo si můžeme v srdci také klást otázky: Co mi v tomto textu říká Pán? Co mi říká o sobě? Na co se mě ptá? Co já mu odpovím? Co po mně chce?

5. Vzájemně si sdělíme, co se nás dotklo, co nás oslovilo v textu, co nám daroval Bůh
Společně se sdílíme, které slovo a jak nás oslovilo, co pro nás ta která věta obsahuje za poselství, jakou nám dává naději, jaké nám ukazuje východisko. Mluvíme o sobě, nekážeme pro druhé! Nechceme radit druhým, co mají dělat. Nevedeme diskusi, neodcházíme od tématu. Vzájemné sdílení je důležité pro vytvoření vztahů ve skupině. Osobní výměna poznatků vytváří atmosféru důvěry. Účastníci se vzájemně otevřou a objevují, že všichni mají také potíže. To skupině pomáhá srůst. Bez této vzájemné důvěry nemůže skupina nic moc udělat. Je to Ježíšova přítomnost v našem středu, která tuto otevřenost a vzájemné sdílení umožňuje. Při sdílení ostatní členové pozorně naslouchají tomu, kdo se sděluje.
Dávají mu tím najevo, že jsou mu blízcí a že jsou s ním spojeni. Upřímně přijímají to, co on sděluje jako osobní reakci na Boží slovo. Ať jde o cokoliv, ani potají to nekomentujeme. Sdílení je něco velmi osobního. Někteří s tím mají skutečné potíže, jednoduše nemohou. Proto nesmí být nikdo nucen, každý musí být zcela svobodný Nikdo se nesmí cítit nedobře, když není schopen se sdílet. Také nesdělujeme věci, které se nás trapně dotýkají. Ty nepatří do výměny poznatků, ale do zpovědnice.

6. Rozmlouváme mezi sebou o tom, co Pán od nás chce
Přemýšlíme o předsevzetích pro sebe i o úkolech pro naši skupinu, které z tohoto setkání s Pánem pro nás vyplývají. Můžeme si zvolit „Slovo života" - je to slovo nebo věta z textu, která skupinku zvlášť oslovila. Po následující dny se každý ze skupinky pokouší doma i v práci si toto „Slovo života" připomínat a podle něho jednat. V příštím setkání si mohou členové skupinky navzájem sdělit své zkušenosti s jeho uplatňováním.

7. Spontánní modlitba vlastními slovy
Všechno, co jsme dělali při sdílení Bible, a o čem jsme společně uvažovali, se může odrážet v naší spontánní modlitbě. Vedoucí ukončí spontánní modlitby modlitbou, kterou všichni znají.