Studentská adorace
Studentské adorace
Adorace jsou chvíle pro všechny, kdo chtějí být Pánu blízko. Ze srdce mu poděkovat za každý den ve svém životě a prožít v okamžicích ztišení jeho blízkost. V našem uspěchaném životě často nemáme čas na klidnou, rozjímavou modlitbu. Mnohdy zvládáme sotva kratičký otčenáš před spaním a to často v podmínkách ne zrovna přívětivých a příslušných modlitbě. Při adoraci člověk má možnost zapomenout na každodenní starosti, má možnost nechat hlučné reklamy a ukřičenou popkulturu za dveřmi kostela a vejít do pokoje, odpočinku a blízkosti Neměnného, Pokojného a Milujícího. Pro sebe, pro něj…
Slovo adorace (z latinského slova adoratio) znamená vzývání, uctívání, klanění se, zbožňování, ale také prosba či modlitba. Když tedy uctíváme Pána Ježíše při eucharistické adoraci, klaníme se Bohu Stvořiteli, z jehož dobroty a lásky pochází celé dílo stvoření, zároveň uctíváme Boha – Vykupitele, z jehož Nejsvětější oběti pramení celé dílo vykoupení, naší záchrany z hříchu a ze smrti.
Nešetřme svým časem, abychom se s ním setkávali v adoraci, v rozjímání, plném víry a ochotném podávat zadostiučinění za těžké viny a zločiny světa. Kéž naše adorace nikdy nepřestává.“ (Jan Pavel II., list Dominicae cenae, 3).
Ježíšova přítomnost ve svatostánku musí představovat jakoby pól přitažlivosti pro stále větší počet duší zamilovaných do Něho, schopných dlouho naslouchat jeho hlasu a téměř slyšet bušení jeho srdce. „Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý.“ (Ž 34,9), Jan Pavel II. – MANE NOBISCUM DOMINE
