Přímluvkyně mládeže | RR49, o.s. - studentská křesťanská organizace ve Zlíně


"Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já mezi nimi."

Studentská mše svatá ve Zlíně Čajovna RR49 Závěrečný táborák RR49

STATISTIKA PŘÍSTUPŮ

TOPlist

FACEBOOK

GOOGLE TRANSLATE

UBYTOVÁNÍ

Anna Marie Zelíková


 

Nabízíme vám stručný životopis a odkaz Aničky Marie Zelíkové – dívky z blízkých Napajedel. Jeho cílem je seznámit vás se světicí z  našeho blízkého kraje. Její život může oslovovat mladé lidi, kteří se nebojí výzev. A Anička výzva je. Vyzývá nás, abychom život s Bohem brali doopravdy, abychom lásce nekladli žádné překážky, abychom žili naplno.
Ptáte se jak odpovědět na velkou Boží Lásku? Podívejte se, jak odpověděla Anička:

Narodila se 27. 7. 1924 v rodině sedláků v Napajedlích. Protože rodiče měli mnoho práce, bývala Anička často v mateřské školce u sester Sv. kříže v jejich sousedství. Z druhé strany sousedil jejich statek s kostelem. Anička byla vždy plná energie a prosté radosti ze života, vnímala odmalička přátelství s Bohem. Neměla ještě 4 roky, když se jí narodila sestřička Marie. Nedlouho potom těžce onemocněla její maminka. Dne 26. 1. 1928 řekl ošetřující lékař MUDr. Truxa: „Já jsem hotový, jestliže nezasáhne něco vyššího, nemocná dnes v noci zemře.“ Toho dne zavedli Aničku k tetě. Anička tehdy řekla: „Maminka bude zdráva. Pán Bůh vrátí mamince zdraví.“ Matka přestála krizi a po několika měsících se zcela uzdravila.

Nejvýznamnější událostí Aniččina mládí byla 1. sv. zpověď a 1. sv. přijímáníPo sv. přijímání Anička toužila záhy. Říká: „Když mi bylo 7 let, počala vzrůstat má velká touha po sv. přijímání. Ale musila jsem čekat téměř do 9 let – až do třetí třídy obecné školy.“ Tato událost ji velmi změnila, do té doby byla podle svědectví svých blízkých často svéhlavá a závistivá, od 1. svatého příjímání však už ne. Od té doby se začíná měnit její sobectví v apoštolskou lásku. Chodí do školy, pomáhá doma s prací, hraje si s ostatními, miluje modlitbu, zvláště návštěvu svatostánku - v tom všem se rychle prohlubuje její poznání Ježíše. Uzrává také její povolání - touží stát se řeholnicí. Její vzor je svatá Terezie z Lissieux.

Zápisek z jejího deníku v tomto období života:

„Když jsem v lese nebo v zahradě nebo i před svatostánkem, vyzývám všechny lístečky trávy, všechny květiny, všechny klásky obilí ke chvále Boží a přeji si mít tolik srdcí, kolik je ptačích písní, kolik potůčků a studánek, kolik zrníček, lístků, kolik na nebi obláčků a hvězdiček, abych mohla dosti poděkovat za dary Boží.“

Její láska a zbožnost stále rostla. Jedním z nejstěžejnějších okamžiků a vyvrcholením jejího života byly Velikonoce roku 1938. Anička se náhodou dozvídá, že její příbuzná šla na potrat. Je tím hluboce otřesena. Odpoledne jde na chvíli do kostela, klečí a myslí na Ježíšovu prolitou krev, na krev, se kterou odešlo nenarozené děťátko. Cítí v sobě něco nového, neznámého. ANO! Chci dát Ježíšovi svoji krev! Na Velký pátek klečí před Božím hrobem a nabízí svoji krev, celý svůj život… Náhle se rozkašlala a následovalo chrlení krve z plic. Zaplavila ji nesmírná radost, že její oběť byla přijata. Onemocněla tuberkulózou, ze které se již neuzdravila. Zbývají jí poslední 3 roky života plné  častých bolestí (nejen tělesných), prožité však ve velké nadpřirozené radosti.

Zápisek z jejího denníku:

„Cítím, že Bůh chce učinit šťastným celý svět. Ale lidé nechtějí, vzpírají se, kladou překážky. Dobrý Ježíš hledá duše, které by Mu pomáhaly v díle čisté lásky. Jak je to krásné usilovat o lásku silnou, která by hledala ve všem jen čest a slávu Ježíše. Je možno každého okamžiku dáti Mu mnoho, všechnu svou práci, každý svůj pohyb, každé slovo lze proložit velkou láskou. Učiňme vše, co můžeme a když se nám něco nedaří, zůstaňme klidní. Nezáleží totiž na výsledku naší práce a námahy, ale na lásce, která nás k tomu činu vedla.“

 

- - -

Nebo:„Vše, co se s námi děje, podává nám Ježíš, a co nám Ježíš podává, na to se musíme usmívat.“ … „Je to úkol mého života: Chtít jen to, co chce můj Ježíš.“

 

Na první pátek února roku 1941 skládá Anička slib chudoby a poslušnosti. A je přijata do III. řádu ke karmelitkám.

Ke konci života má neustálé vysoké horečky, nemůže skoro nic jíst, dýchá jen s velikými obtížemi, ale nestěžuje si. Je šťastná, že může milovat a utrpením svoji lásku dokazovat. A taky svým úsměvem, který je pro ni tak typický. Její nejznámější fotografie je jen 12 hodin před smrtí (viz foto). Ve čtvrtek 11. září 1941 v pět hodin ráno v 17 letech Anička umírá. V současnosti se uzavírá proces jejího blahořečení.


Podrobný životopis, modlitby a spoustu dalších informací naleznete zde

http://www.anickazelikova.cz


Téma studentské mše sv.
18.12.2017
Dávat dárky, nebo být darem?
Položit otázku

Pokud chcete dostávat ohlášky elektronicky, vložte svůj e-mail:

Silvestrovské plesání 2017
17.12.2017, 27 fotek

Silvestrovské plesání 2017

Duchovní obnova s RR49 - středa
11.03.2009, 19 fotek

Duchovní obnova s RR49 - středa

SPONZOŘI A PARTNEŘI

www.farnostzlin.cz
www.navlacil.cz
www.zlinskastudna.cz
www.vkhcr.org

město Zlín
kulturní večery v klubu Pod Kánoí jsou finančně podporovány z Kulturního fondu města Zlína

ALBI

 


VKH ČR

www.rr49.cz | RR49, z.s. - studentská křesťanská organizace | Sadová 149, 760 01 Zlín | info@rr49.cz | Code by PCHweb.cz